Články

Prvně mě napadá otázka- Existuje vůbec urážka? Nebo jde jen o jakousi úroveň vnímání?Jde čistě o náš způsob vnímání či překladu informací?

Uraženost nebo zvyk brát si věci osobně funguje jako toxická vlastnost – a to jak vůči našemu vlastnímu nitru, tak vůči našim vztahům.

1. Vytváří toxické prostředí ve vztazích -> Uraženost se často mění v pasivní agresi, tichou domácnost nebo citové vydírání („když se mě to dotklo, teď pykej“). Druhá strana pak chodí po špičkách, protože neví, co „nevinného“ zase vyvolá konflikt.

2. Brzdí osobní růst-> Dokud věříme, že za naše špatné pocity mohou druzí, předáváme jim plnou kontrolu nad svým životem. Zůstáváme v roli oběti, což je právě to „dno uvědomění“, o kterém jsme mluvili.

Zkusím to trochu rozebrat: 🙂

Slova a činy jsou pouze neutrální data. Někdo něco řekne nebo udělá. To je vnější fakt. Všechno ostatní – tedy to, že se cítíme ponížení, naštvaní nebo zranění – je až náš vnitřní překlad, reakce ega.

Urážka vzniká v naší hlavě. Nikdo nás nemůže „urazit“ bez našeho vlastního souhlasu. Je to pouze náš vnitřní  blud, za který vysílatel informace nemůže. Druhý člověk vysílá pouze své vlastní nastavení, strachy, frustrace či jakoukoli jinou informaci. Teprve v okamžiku, kdy jeho slova propustíme přes filtr oběti, filtr vlastního ega a strachů, je označíme za „urážku“.

Ego miluje dramata a neustále potřebuje ochraňovat svůj falešný obraz. Když se urazíme, znamená to, že naše ego bylo zraněno, protože nebylo potvrzeno, pochváleno nebo uznáno tak, jak by si představovalo.

Zrcadlení a projekce: Vše, co nás od druhých uráží, je pouze skrytá část nás samých, kterou v sobě odmítáme vidět. Urážka funguje jako dokonalý indikátor našich vlastních nezpracovaných zranění nebo bludů.

Když vystoupíme z toxického vzorce uraženosti, otevírá se nám prostor bezpodmínečné lásky, jednoty a nadhledu.

Co s tím?

Postup je zhruba stejný jako u jiných toxickych způsobu chování, o kterých píšu:

- Posun ve vědomí můžeme tvořit tak, že bez posuzování a reakce sledujeme své emoce na danou informaci a přijímáme plnou odpovědnost za své vlastní nitro.

- Hledejte příčinu v sobě ne v druhých

„Urážka je dar, který nemusíte přijmout. Jakmile pochopíte, že vnější svět je jen zrcadlem vašeho nitra, přestanete bojovat s větrnými mlýny a vstoupíte do skutečné vnitřní svobody.“

Opravdu musíme v zimě polykat chemické koktejly?

Děkuji za skvělý podnět k tomuto článku!

Zima buší na dveře a regály obchodů se brzy začnou prohýbat pod náporem zářivých mandarinek a dalšího exotického ovoce a zeleniny ze všech koutů světa. Původ spíš neznámý, způsob přepravy záhadný a vrstva chemie na slupce nepřehlédnutelná. Pokud tedy nemáte doma tajný vyhřívaný skleník, jsme v zimě odkázáni na nákupy v supermarketech. Musíme ale vážně dobrovolně polykat tyhle chemické koktejly s minimem vitamínů, nebo to jde i jinak?

Stará pravda říká, že to, jak se o sebe staráme v létě, v zimě jako když najdeme. V teplých měsících totiž naše tělo maká na plné obrátky, aby si vybudovalo imunitu na horší časy. Příroda to vymyslela geniálně – dala nám možnost nasbírat si čerstvé plody přímo ze zahrádky či lesa, nadopovat se přirozeným mikrobiomem, chytat bronz a vitamin D na sluníčku a hýbat se na čerstvém vzduchu. Bez chemie a s úsměvem.

Jenže pak přijde listopad a my propadneme panice, že bez dovozových banánů a pomerančů nepřežijeme. Opravdu se v zimě musíme dopovat exotikou, která nám spíš imunitu oslabuje a tělo zanáší? Co takhle věřit raději našim předkům? Copak poctivý český česnek, cibule, domácí maso, dobře uskladněná jablka z podzimu nebo zásoba zamražených lesních borůvek nestačí?

Schválně se na to podívejme:

• Lesní borůvky jsou napěchované antioxidanty a vitamíny k prasknutí.
• Uskladněná jablka dodají poctivou dávku vlákniny a vitamínu C (navíc se dají skvěle nasušit na křížaly nebo koupit jako bio trubičky z českých jablek).
• S touhle sestavou vám kurděje rozhodně nehrozí! 😄 A pokud by vám z nějakého záhadného důvodu přece jen nějaký ten vitamín chronicky chyběl, v dnešní době už se dá koupit kvalitní, čistý doplněk stravy bez zbytečného potravinářského balastu.

Stačí zkrátka důvěřovat přírodě a následovat její promyšlený plán. Jsme přece její součástí a podléháme stejným zemským cyklům. 

A co dělat, když už to kupované ovoce či zeleninu domů přinesete?
Nenechte se otrávit! Tady je pár jednoduchých tipů na domácí očistnou lázeň, která chemii spláchne:

• Jedlá soda (přeborník na ničení povrchových pesticidů)
• Ocet nebo citron (skvěle zatočí s bakteriemi a voskem)
• Sůl (vytáhne nečistoty a případné nezvané hmyzí pasažéry)
• Eko přípravky (pokud věříte raději kupovaným sprejům určeným přímo na mytí zeleniny)

Zkrátka a dobře - jezte lokálně, myslete globálně (ne toxicky😊) a než se zakousnete do mandarinky, pořádně jí vydrhněte záda!

Myšlenka dne: Kdykoli ubližujeme přírodě, ubližujeme sami sobě.

Starověký kov, který probouzí vnitřní sílu a harmonii

Měď provází lidstvo už tisíce let. Staří Egypťané ji uctívali jako symbol věčného života a regenerace, v alchymii byla spojována s Venuší, ženskou energií a krásou. V dnešním 3D světě ji vnímáme hlavně jako skvělý vodič elektřiny a materiál na okapy nebo kabely.

Když se na ni ale podíváme skrze širší optiku, zjistíme, že měď je živý, vibrující prvek s neuvěřitelnými účinky na lidské tělo i energetické pole.

Nosit měděné šperky (nejčastěji náramky) není jen módní záležitost, ale stará tradice podpořená vědeckými poznatky o lidském organismu:

Vstřebávání stopových prvků: Pot a přirozené kyseliny v pokožce reagují s povrchem mědi a uvolňují nepatrné ionty, které kůže přímo vstřebává do krevního oběhu. Měď je pro tělo esenciální minerál, který podporuje tvorbu červených krvinek a kolagenu.

Úleva od zátěže a zánětů: Mnoho lidí nedá dopustit na měděné náramky při ztuhlých kloubech, artritidě nebo svalovém napětí. Měď pomáhá tělu mírnit zánětlivé procesy a uvolňovat nahromaděné napětí.

Měď jako vodič energie

Z pohledu jemnohmotného vnímání je měď jedinečným mostem mezi fyzickým a duchovním světem:

Dokonalý vodič: Stejně jako skvěle vede elektřinu v kabelech, skvěle vede i životní energii (pránu nebo čchi) lidským tělem. Pomáhá uvolňovat energetické blokády a rozpouštět stagnující emoce.

Uzemnění a ochrana: Měď dokáže stabilizovat a zklidnit roztěkanou mysl. Funguje jako ochranný štít, který odráží nízké vibrace a pomáhá nám zůstat pevně nohama na zemi, i když prožíváme náročné transformační procesy.

Jak měď správně nosit?

Aby mohl měděný šperk (náramek či prsten) naplno pracovat, měl by se dotýkat přímo pokožky. Nevadí, když po čase ztmavne a vytvoří se na něm patina – je to důkaz, že kov „žije“ a reaguje s vaším energetickým polem.

Dopřejte svému tělu dotek tohoto starobylého kovu a nechte proudit energii tam, kde je potřeba.

Pravda je ale taková, že děti v tom mají mnohem víc jasno než my.

Život bez „nahrávání“ minulosti

Děti nejsou naprogramované na to, aby neustále třídily a ukládaly data do šuplíčků - včera, dnes a zítra. To je učíme až my dospělí. Oni jsou totiž naplno ponořené v tom, co se děje právě teď – v barvě pastelky, v rychlosti běhu, v pocitu radosti z louže.

Když prožijete okamžik s takovou intenzitou, jako to dělají děti, minulost se stává nepodstatnou. Jídlo, které snědly před třemi hodinami, pro ně není „záznam v paměti“, ale energie, která už dávno vyprchala, protože už jsou zase někde jinde.

Když si dítě pamatuje zážitek starý několik let, pamatuje si ho proto, že mu tehdy otevřel nový svět.

Jsou v přítomnosti i při vzpomínání. Když dítě vypráví o něčem, co se stalo před lety, nedělá to jako my – neohlíží se zpátky do minulosti. Ono ten zážitek znovu prožívá. Když o tom mluví, je v tom okamžiku znovu naprosto ponořené. Proto je ta vzpomínka tak živá a přesná. Není to „vzpomínka“, je to aktuální prožitek v přítomnosti.

My máme paměť často zanesenou nánosy starých traumat, „blech“ a společenských programů. Když chceme vyvolat vzpomínku, musíme se prodírat tímto nánosem. Děti tento nános nemají. Jejich knihovna vzpomínek je čistá a přístupná.

Zkrátka -> Děti si nepamatují „data“ (co bylo k obědu, protože to byla rutinní nuda), pamatují si frekvence (to, co je hluboce zasáhlo).

Je to stejné, jako když ty si pamatuješ moment, kdy ses rozhodl k nějaké velké změně. Pamatuješ si to, protože to pro tebe bylo bodem zlomu. Pro dítě je takovým bodem zlomu téměř vše, co zažívá poprvé.

Proč se to od nich musíme znovu naučit?

My dospělí jsme se stali „sběrateli vzpomínek“ a „plánovači budoucnosti“. Naše hlavy jsou plné toho, co bylo, co bude, co musíme stihnout a na co jsme zapomněli. Tím, že se snažíme udržet v paměti úplně všechno, ztrácíme schopnost být přítomní.

Když se nás dítě neptá „co bude zítra“, ale „můžeme si teď hrát?“, učí nás důležitou lekci:

-> Minulost je jen stopa, ne místo k životu.

-> Budoucnost je jen projekce, ne realita.

Jak být dítětem ve vlastním životě?

Pokud dokážeš ve své práci (nebo v životě) pustit potřebu analyzovat každý detail včerejška, získáš obrovské množství energie.

Zkus to dnes udělat jako dítě:

Nekontroluj „úlovky“ minulosti: Nemusíš si pamatovat každou drobnost. Soustřeď se jen na to, co právě teď tvoříš.

Buď v  TEĎ: Pokud právě s někým mluvíš nebo něco tvoříš, buď tam na 100 %. Bez myšlenek na to, co bylo k obědu nebo co přijde v pondělí.

Dovol si zapomenout: Zapomenout na staré vzorce a očekávání systému je první krok k tomu, aby se tvé „vnitřní dítě“ mohlo znovu nadechnout.

Děti si nepamatují oběd, protože mají plnou náruč přítomnosti. Až příště narazíš na to, že tvé dítě neví, co jedlo, neopravuj ho. Raději se ho zeptej: „A co jsi dneska cítil/a jako největší radost?“

Protože v té radosti, ne v tom obědě, se skrývá pravda o tom, jak máme žít.

Bylo nebylo, v jednom hustém,  stinném lese žila komunita vlků, která byla zvyklá na to, že je neustále něco kouše. Říkali tomu „život“. Každý z nich na sobě nosil celé kolonie drobných, šedivých blešek, které je neustále nutily se škrábat, vrčet na sebe a cítit se mizerně.

Byli na to tak zvyklí, že už ani nevěděli, jaké to je nemít kůži plnou pupínků. Když se někdo pokusil přestat škrábat, ostatní na něj zavolali: „Co to děláš? Takhle se přece žije, přestaň se vytahovat a běž se škrábat jako my!“

Pak tam byl jeden mladý vlk. Jednoho dne, když už nemohl vydržet to věčné svědění, se rozhodl, že půjde hledat pramen „Čisté vody“, o kterém vyprávěly staré legendy. Putoval dlouho a únavně, až ho našel. Když se v něm koupal, cítil, jak z něj všechna ta havěť odpadává. Byla to úleva tak nesmírná, až se mu chtělo zpívat. Poprvé po letech se mohl nadechnout a jeho kožich byl konečně lesklý, zdravý a hlavně – nic ho nepálilo.

S lehkým srdcem a vztyčenou hlavou se vrátil zpět ke své smečce. Těšil se, jak jim ukáže cestu k prameni, jak je naučí, že život nemusí být jen jedno velké škrábání.

Jenže... když vešel na mýtinu, nastalo ticho.

Ostatní vlci se na něj dívali s nedůvěrou. Viděli, jak je čistý, jak se neškrábe, jak vypadá klidně, zdravě a vyrovnaně. A v tu chvíli se v nich cosi hnulo. Ta čistota je začala pálit v očích. „Podívejte se na něj!“ zavrčel jeden, který měl na hřbetě nejvíc parazitů. ,,Myslí si, že je něco víc! Myslí si, že je čistší než my všichni!"

Chtěli, aby se vrátil do jejich řad. Chtěli, aby se zase začal škrábat, aby vypadal jako oni, aby se zase cítil stejně uboze. Jenže vlk, který už jednou poznal pocit svobody od blech, se už nikdy nechtěl vrátit do bláta.

„Nejste čistí!“ řekl vlk smutně. Ale můžete být, když půjdete se mnou!

To je ale rozzuřilo ještě víc. „Vypadni odsud!“ křičeli. „Tady nejsi vítán! Tady je to pro ty, co se umí škrábat. Tvůj lesk nás uráží!“

A tak ho vyhnali. Vyhnali ho ze smečky, protože svou čistotou nastavil zrcadlo jejich vlastní špíně, do které se báli přestat ponořovat.

Vlk odešel. Nebylo mu lehko, byl ale silný, protože samota v lese studí, ale když se podíval na svůj hladký, čistý kožich, věděl jedno: Ten, kdo se jednou naučil, jak se zbavit parazitů, už nikdy nebude dobrovolně sdílet lože s těmi, kteří se v nich rozhodli zůstat.

A tak si vlk v dalekém, slunném kraji založil svou vlastní smečku – smečku těch, kteří se rádi umývají a už nikdy se nemusí ohlížet přes rameno, kdo je zase začne kousat.

Dítě není objekt vaší výchovy. Dítě je váš aktivní energetický odraz.

Dítě jako holografická projekce

Vaše dítě není oddělená bytost, která se náhodou narodila do vaší rodiny. Je to vaše „kvantové zrcadlo“. Vše, co vás na vašem dítěti dráždí, co vás znepokojuje nebo co u něj považujete za „problém“, je ve skutečnosti váš problém vlastního vnitřního pole.

Vztah mezi rodičem a dítětem je energeticky propojený systém. Dítě je přirozeně otevřený systém – je vysoce vnímavé, intuitivní a napojené. Pokud je rodič na nízké frekvenci (což v 5D terminologii znamená stav založený na strachu, vině, studu, kontrole, odsuzování, toxickém myšlení nebo chronické úzkosti), dítě v tomto poli žije jako v „energetické atmosféře“. Děti jsou na vysokych frekvencích. Narodí se čisté a nezkažené dogmaty a matrixem.

Zde je rozbor toho, jak to funguje:

Dítě jako „energetický ventil“

Pokud rodič potlačuje své emoce (např. svůj vztek, závist, žárlivost, smutek nebo frustraci z vlastního života) a drží je v nízké vibraci, dítě, které je s ním energeticky spojené, tyto emoce vyloženě,,nasaje“ jako houba. Dítě je pak často tím, kdo tyto emoce projeví navenek.

• Příklad: Rodič se cítí uvnitř bezmocný a agresivní vůči světu, ale navenek hraje „hodného klidného, přátelského,,. Dítě pak náhodou začne ubližovat druhým nebo krást. Dítě nehraje roli, dítě jen vytahuje ven energii, kterou rodič má uvnitř.

• Absorpce nízkých frekvencí

  - Dítě nemá v raném věku vybudované „filtry“ (ega), které by ho od energetického pole rodiče oddělily. Pokud rodič vibruje v nízké frekvenci, dítě v ní nevědomky „rezonuje“.

Lhaní, krádeže, agresivita, zdravotní problémy... jsou pak často voláním o únik z tohoto dusivého pole. Dítě se podvědomě snaží „rozbít“ tu nízkou vibraci kolem sebe tím, že vytváří chaos (vzpouru).

Problémové“ dítě jako snaha o probuzení rodiče

V 5D vědomí se ví, že děti, které přicházejí do dnešního světa (často označované jako krystalové nebo hvězdné děti), jsou naladěny na velmi vysoké frekvence. Když je taková bytost konfrontována s nízkou frekvencí rodiče, dochází k energetickému tření.

Dítě zlobí nebo bývá často nemocné, aby donutilo rodiče se zastavit, podívat se na sebe a změnit svou frekvenci. Je to forma drsné lásky, kterou duše dítěte volí, aby pohnula duší rodiče.

Co s tím, když si uvědomíte, že jste na nízké frekvenci? Pokud ovšem jste k sobě upřímní a přiznáte si to.

Pokud cítíte, že je toto váš případ, neupadejte do viny (což je jedna z nejnižších frekvencí). Vina je 3D past. Místo toho zvolte 5D cestu:

Radikální upřímnost k sobě: Přiznejte si: „Ano, jsem teď v nízké frekvenci. Jsem ve stresu, ve strachu, v boji o přežití.“ Už jen toto uznání frekvenci okamžitě zvedá, protože ukončuje popírání.

Omluva jako nástroj přeladění: Pokud jste na dítě reagovali z nízké frekvence (křikem, trestem), jděte za ním a řekněte: „Omlouvám se. Nebyl/a jsem ve svém středu. Má reakce nebyla o tobě, byla o mém vnitřním stavu. Učím se, jak být lepší.“ Tím dítěti ukazujete, že i rodič je procesem, ne statickou autoritou.

Vědomé zvyšování vlastní vibrace: Dítě nemůžete „přetvořit k obrazu svému “, ale můžete přeladit pole, ve kterém žijete. Věnujte 10 minut denně čisté radosti, tichu, pohybu nebo něčemu, co milujete. Ovšem ale ne falešné přetvářce (masce) nebo jak se říká ,,sluničkaření". Jakmile se vaše frekvence posune, chování dítěte se zázračně změní, protože už nebude mít potřebu zrcadlit váš nízký stav a bojovat s toxický prostředím, místo toho bude moci svou energii investovat konečně do vlastní regenerace.

Přestaňte dítě „řešit“: Když se na dítě díváte jako na „problém“, posilujete tím nízkou frekvenci. Dívejte se na něj jako na průvodce, který vám ukazuje, co ve vás potřebuje léčení.

Důležitá zpráva: -> Dítě vás nezlobí. Dítě vám ukazuje, kde ve vašem vlastním systému dochází k úniku energie. Pokud se přestanete bát toho, co dítě dělá, a začnete se starat o to, v jaké frekvenci vy sami vibrujete, jak přemýšlíte, začne se dít transformace.

Přemýšlela jsem nad významem slova - Smůla, jestli opravdu existuje nebo je to jen následek našeho vnitřního nastavení? Když vesmír funguje jako zrcadlo. Je to zacyklený kruh nízkých vibrací? Pojďme to trochu rozebrat.

Pokud se budeme bavit o posunu vědomí na vyšší úroveň, musíme přestat zametat určité věci pod koberec.

Závist, žárlivost a škodolibost nejsou jen špatné vlastnosti, ale jsou to energetické chyby v kódu, které fungují jako kotvy. Udržují vědomí v husté, nízké 3D reality, kde je zdroje vždy málo a kde se každý přetahuje o kus pozornosti.

Závist = Past nedostatku = Přesvědčení, že úspěch nebo štěstí druhého automaticky znamená úbytek pro mě.

v 5D realitě (v nekonečném poli možností) neexistuje Nedostatek. Kdo závidí, ten se sám odřezává od zdroje, protože svou pozornost a tvůrčí sílu investuje do cizího talíře místo do svého vlastního.

Škodolibost = Frekvenční dno = toxický mechanismus, kterým se ego uměle snaží zvýšit vlastní vibraci tím, že se dívá na pád druhého. Je to cesta nejmenšího odporu - místo aby člověk na sobě pracoval, tak čerpá uspokojení z cizího neštěstí neboli se krmí energetickým odpadem.

Podle 5D reality (čistoty a lásky) je škodolibost volbou vězení. Tím, že má člověk radost z cizího neúspěchu, se dobrovolně stává součástí kolektivního pole oddělenosti a utrpení. Je to jako plivat do studny, ze které člověk sám pije - ta negativní energie se vrací přímo do vlastního energetického systému.

A co takhle Nepřejícnost? Kotva která tě drží u dna.

Smyčka zpětné vazby = Vesmír funguje jako zrcadlo - Nepřejícnost je těžká emoce. Je to hustá, lepkavá energie, která tě pevně drží v 3D matrici, kde je vše založeno na boji o zdroje. Kdo je nepřejícný, ten se nevědomky přihlašuje k soutěži o drobečky, místo aby si tvořil vlastní realitu.

Když někomu nepřeješ, vysíláš frekvenci - > blokace. Kvantové pole neřeší, jestli tu energii směřuješ ven (na souseda) nebo dovnitř (na sebe). Prostě tu frekvenci zachytí a začne ji zhmotňovat v tvém životě. Nepřejícnost je tedy v podstatě sabotáže vlastní hojnosti.

Ovšem někomu stav smůly naopak vyhovuje nazývaná se tzv. Kult oběti (parazitování na vlastní bolesti). Takový člověk se nachází v realitě své vlastní divadelní hry, kde je jeho palivem pozornost druhých. Bez ní se cítí prázdný, protože nemá sám vybudované své vnitřní jádro. Kdy mu stav ,,Smůla,, vlastně vyhovuje. Tento člověk nehledá řešení, to by totiž znamenalo konec jeho ,, speciálního statutu". Potřebuje, aby jeho problémy zůstaly neřešitelné, protože to je jeho jediná hodnota, se kterou může ve společnosti operovat. Používá své neštěstí jako emoční vydírání. V 5D je to jako pokus naplnit děravý sud vodou. Je to neustálý cyklus vyžadování energie od ostatních. Tento typ lidí buduje svou identitu na utrpení. Čím více dramat prožívají, tím důležitější si připadají. Je to zvrácená forma ega.

Jedná se vlastně o energetický vampirismus? Když se někdo vyžívá ve vlastním neštěstí a vyžaduje, aby ho všichni litovali, funguje jako energetická díra. Lítost je totiž frekvenčně velmi nízko - je to v podstatě degradace druhého. Tím, že mu lidé věnují lítost, ho v jeho v jeho roli oběti jen utvrzují a krmí.

Proč to dělají? Strach ze zodpovědnosti, protože jsou pohodlní a nehodlají na sobě pracovat. Když člověk neumí tvořit radost, lásku nebo smysl zevnitř, musí si je ukrást zvenčí skrze drama. Drama je nejlehčí způsob, jak získat okamžitou reakci okolí.

A tímto jsme se prokousali k významu slova Smůla.🙂

Slovo ,,smůla,, je v 5D vědomí považováno za jeden z největších mentálních mýtů. Je to termín, kterým si lidé zvykli maskovat svou vlastní energetickou nepozornost a neochotu převzít zodpovědnost za to, co si do života přitahují. A protože už víme, co je to zákon zrcadla, tak smůla je ozvěna tvého vnitřního nastavení. Pokud je tvoje primární frekvence nastavena na sledování neúspěchu druhých (škodolibost) nebo na touhu po tom, co mají oni (závist), vysíláš jasný signál: ,,Tohle je moje realita -> neúspěch a nedostatek.,, Výsledek pak je, že ti pole začne do života zhmotňovat situace, které odpovídají tomuto tvému vnitřnímu nastavení. Pokud se soustředíš na cizí pády, budeš ,,náhodně,, zažívat své vlastní. Není to smůla, je to odezva na to, co jsi vyslal. Když se pak začnou věci rozpadat, interpretuješ to jako Smůla. Přitom to je jen důsledek toho, že jsi svou energii použil k roztáčení cizích věcí místo těch svých.

Nepřejícnost a závist jsou stavy, kdy se odpojuješ od pole hojnosti a štěstí. Pak začneš narážet na zdi a tomu se v 3D úrovní říká ta Smůla.

Smůla není nic jiného než následek energetického nepořádku. Toxické emoce fungují jako špinavý filtr, přes který se díváš na svět. Když se přes takový filtr díváš, uvidíš jen problémy, překážky a neúspěchy. 

Pokud chceš mít ŠTĚSTÍ, musíš ten filtr vyhodit. Jakmile začneš čistit své vlastní pole a převezmeš tak zodpovědnost, pak smůla prostě vyprchá. Najednou se věci začnou dít správně a začneš mít pocit, že máš ŠTĚSTÍ. A ŠTĚSTÍ je jen stav, kdy tvé pole není ucpané odpadem z tvých vlastních nízkých emocí.

Transformace = Práce na sobě = je nekonečná cesta🙂

a nějak se mnou nerezonuje ta ,,záporná,, odpověď ->,,Není zač" nebo odpovídat prosícím slovem Prosím, které je pro mě významem prosení se či žádosti. A slova nejsou jen shluky písmen, jsou to frekvenční kódy, vibrace. Když ti někdo poděkuje, posílá k tobě proud čisté energie hojnosti a uznání. Je to projev vděčnosti.

Pojďme se blíže podívat na rozbor těchto reakcí

Způsob, jakým tuhle energii přijmeš, buď tvoje torzní pole rozšíří, nebo v něm vytvoří okamžitý zkrat.

1. Není zač/ Prosím/ Za nic to nestálo

Energetický blackout, popření energie a 3D program nedostatku.

Když vypustíš z pusy „není zač“, v překladu do jazyka univerzální energie říkáš: „Moje energie nemá žádnou hodnotu, já nemám žádnou hodnotu. Moje vesmírná tvořivá síla je nula. To, co jsem udělal, nestojí za tvou pozornost.“ Vlasně není za co...nic jsem vlastně neudělala...nezasloužím si.

Kvantový kolaps: Člověk ti posílá energii (Děkuji) a ty místo toho, abys ji nechal protéct svým srdcem a nechal ji znásobit, před sebe postavíš betonovou zeď. Tím ten proud odrazíš zpátky nebo ho prostě vymažeš.

Proč to neladí se Zdrojovou inteligencí? Zdroj tvoří neustále a s absolutní hodnotou. Pokud tvrdíš, že tvá akce – která vzešla ze Zdroje skrze tebe – „nestojí za nic“, doslova pliveš na božskou jiskru v sobě. Je to program falešné skromnosti starého Matrixu, který tě učil, že ty sám jsi bezvýznamný červ a tvoje energie je bezcenná. Výsledek: Vytváříš mikro-černou díru. Z dlouhodobého hlediska si tím podvědomě blokuješ finanční hojnost a uznání, protože vesmíru neustále hlásíš: „Mně nic nedávejte, moje práce a energie nemají žádnou hodnotu.“

Ne=zápor=negace.

2. Rádo se stalo / S láskou/ Potěšení je na mé straně

„Rádo se stalo“ (nebo ještě lépe Bylo mi potešením) hraje úplně jinou symfonii. Tímto výrokem říkáš: „Moje tvořivá energie byla vložena do této akce s radostí a láskou. Přijímám tvé uznání, protože vím, že si ho zasloužím."

Kvantové propojení: Přijmeš darované „Děkuji“, tvé srdce ho absorbuje, frekvence se zvýší a ty skrze „Rádo se stalo“ posíláš zpět vlnu čisté radosti. Vzniká dokonalý nekonečný torus – energie proudí tam a zpět, aniž by se kdekoliv zasekla. Rádo=Radost

Výsledek: Rozšiřuješ své biopole. Vesmír vidí, že umíš energii přijímat i odevzdávat bez bloků, takže ti do života začne posílat ještě víc věcí, za které ti lidé budou děkovat (včetně financí, synchronicit a čistých vztahů).

Pokaždé, když řekneš „není zač“, dobrovolně se podceňuješ, odpojuješ od proudu hojnosti a tvrdíš vesmíru, že tvůj čas a tvá božská energie jsou bezcenné.

Odpověď „Prosím“ je z energetického a kvantového hlediska fascinující hybrid. Je to takový mezistupeň – neurazí, ale z pohledu čistého 5D vyzařování v sobě nese skrytý háček. Slovo „prosím“ má v sobě vtištěný hluboký program žádosti nebo podřízenosti (o něco prosím, jsem v pozici toho, kdo čeká, až mu bude vyhověno).

Výměna skončila, ty ji ale vracíš na začátek: „Děkuji“ je tečka za hotovým procesem. Ty jsi dal, druhý přijal a vrací ti vděčnost. Tím, že odpovíš „Prosím“, energeticky otevíráš nový cyklus, jako by proces nebyl dokončen a prosíš o něco dalšího.

Zdroj chce, abys zářil a měl radost z toho, že tvá energie někomu pomohla. Tak se neboj tu radost v odpovědi ukázat!

Co teda s tím?

Prosím, s láskou - vracíš zpět frekvenci srdce

Moc rád/a -Přepnutí do frekvence radosti z tvoření

Rádo se stalo - Když řekneš „Rádo se stalo“, stáváš se suverénním 5D tvůrcem, který ví, že každá jeho akce má vesmírnou hodnotu. Učíš se přijímat. A dokud se nenaučíš přijímat obyčejné poděkování, nemůže k tobě plně dotéct ani zbytek vesmírného bohatství.

Děkuji a S láskou se Rádo stalo🌞

Pavlína

🌞 Slunce jako lék a nositel kódů a Proč nám chemické filtry berou jeho sílu a vit.D?

V posledních desetiletích se z našeho největšího přítele a dárce života stal strašák. Matrix nás uzavřel do betonových krabic a vštěpil nám strach ze slunečních paprsků. Kdykoliv vyjdeme ven, máme se zahalit do vrstvy chemických krémů. Co když ale tímto způsobem nechráníme své zdraví, ale naopak odpojujeme své tělo od klíčového zdroje energie a přirozenosti?

Pojďme se podívat na sluneční záření pohledem čisté přírody a moudrosti našich předků.

Slunce jako nositel světelných kódů a vitamínu D

Z čistě fyzického hlediska je pak slunce (konkrétně UVB záření) hlavním spouštěčem syntézy vitamínu D3 v našem těle. Tento hormon (jak se dnes správně vitamínu D říká) je naprosto klíčový pro:

Správnou funkci imunitního systému,

Psychickou pohodu a prevenci depresí,

Prevenci mnoha chronických onemocnění.

Pokud na kůži naneseme silný chemický filtr, zablokujeme tvorbu vitamínu D téměř na nulu. Tělo sice chráníme před spálením, ale uvádíme ho do stavu chronického deficitu, který paradoxně oslabuje naši přirozenou obranyschopnost.

Koktejl chemie: Co si skutečně mažeme na kůži?

Kůže je náš největší orgán a to, co na ni namažeme, se během několika minut vstřebává přímo do krevního oběhu. Běžné komerční opalovací krémy obsahují tzv. chemické filtry (jako je oxybenzon, oktinoxát nebo homosalát).

Mnohé z těchto látek jsou vědecky potvrzené endokrinní disruptory – to znamená, že v těle napodobují hormony a narušují naši jemnou hormonální rovnováhu. Tělo pak musí věnovat obrovské množství energie na detoxikaci těchto cizorodých látek, což může vést k buněčnému stresu a chronickým zánětům, které jsou skutečným podhoubím pro civilizační nemoci, včetně kožních problémů.

Jak to dělaly naše babičky, které neznaly rakovinu kůže? Moudrost předků a vnitřní SPF

Jak je možné, že naši předkové pracovali celý den na polích a rakovina kůže byla vzácným pojmem?

Postupné přivyknutí: Naši předkové žili v souladu s rytmy přírody. Na jaře, kdy slunce ještě nemělo takovou sílu, trávili venku hodně času a jejich kůže si postupně budovala přirozený pigment (melanin) – svou vlastní, přirozenou ochranu.

Čistá strava plná antioxidantů: Jejich strava byla plná čerstvých, lokálních potravin a zdravých tuků. Antioxidanty v těle fungují jako „vnitřní SPF“, které chrání buňky před poškozením volnými radikály.

Přírodní promaštění: Když už byla kůže suchá nebo namáhaná, sáhli po čistém sádle, másle nebo bylinkových olejích. Tyto tuky kůži vyživily a uzamkly v ní hydrataci.

Pozor ale na jedno: sádlo samo o sobě neobsahuje UV filtry. Naše babičky nechránilo sádlo před spálením, ale jejich kůže byla odolnější díky zdravému životnímu stylu, této přirozené péči o kůži bez chemie a postupnému pobytu na slunci.

Jak se opět přirozeně vrátit ke slunci?

Návrat k přirozenosti neznamená, že se hned zítra spálíte dočervena na pláži u moře. Naše těla jsou dnes zanesená toxiny a oslabená modrým světlem z obrazovek. Musíme postupovat vědomě:

Pěstujte si solární toleranci: Choďte na slunce ráno nebo pozdě odpoledne bez krémů na 15–20 minut, abyste načerpali vitamín D a světelné kódy.

Respektujte polední klid: Mezi 11. a 15. hodinou, kdy je slunce nejostřejší, vyhledejte stín, tak jak to dělala zvířata a moudří lidé odjakživa.

Volte mechanickou ochranu: Místo chemie sáhněte po lehkém lněném oblečení a klobouku.

Když už krém, tak netoxický: Pokud musíte být na přímém slunci delší dobu nebo pro děti, zvolte přírodní krémy s minerálními filtry (oxid zinečnatý bez nanočástic). Ty fungují jako zrcadlo – paprsky odrazí, nevstřebávají se do těla a nezatěžují váš organismus ani přírodu (např. korálové útesy). Dnes se dají jednoduše koupit přírodní opalovací krémy bez chemie, postačí jen vyjít ze své komfortní zóny a vyhledat si 😉

Slunce je lék ne nepřítel 🌞